Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rekondice ve Francové Lhotě 23. - 29.5.16

Rekondice ve Francové Lhotě 23. 5. – 29. 5. 2016                

Také máte místo, kam se těšíte a rádi vracíte, protože se tam cítíte jako doma, mezi svými přáteli, kde je vám dobře? Roska Přerov takové místa má. Jedním z nich je každoročně Francova Lhota. Rekondice byla od 23. 5. do 29. 5., ale příprava začíná mnohem dříve. Dopředu prosím přátele ve Francové Lhotě o tip, která místa navštívit, co se za uplynulý rok změnilo a stojí za zhlédnutí, nebo kde jsme dlouho nebyli. Příprava, jak na expedici.

Pondělní dopoledne vyrážíme směr Vsetín, do Francové Lhoty na Vrátnici Zemědělského družstva FL. Proběhlo milé přivítání a již nás čekají v družstvu na první oběd. Je výborný. Nestudujeme jídelníček, není třeba, každý oběd je moc dobrý a je ho dostatek. Za dobu, co sem jezdíme, již víme, kdo si oběd sám nedonese, kdo z našich „chodičů“ nás obslouží. Holkám za to patří poděkování. A pak hurá na pokoj a vybalit se. Sluníčko se na nás usmívalo, že by byla škoda den prosedět na pokoji a tak hurá na procházku, na posed nad družstvo, odkud je krásný rozhled na celou obec a do širokého okolí. Obdivovali jsme ten nespočet odstínů zeleně, klid, jen ptáčci se ozývali. Někteří toho neměli dost a šli ještě na další procházku, na protější kopec. Zbytek dne utekl rychle. Večerní program je již klasický, posezení při dobrém víně, kterým nás zásobuje Milan.

Úterý – na obloze se objevil mráček. Naplánované byly výlety, ale muselo se jednat operativně. Dopoledne návštěva muzea - rodný dům kardinála Trochty. Oproti loňsku přibylo artefaktů, oblečení, dokladů. Bylo se na co podívat a zaujalo nás poutavé vyprávění průvodce, našeho známého pana Žídka. Pak dobrý oběd, chvíle odpočinku a plán na cestu k lípě. Ozvaly se hromy, jako varování před delší cestou. A tak menší procházka po okolí, abychom v případě spršky došli do hospůdky k Ptáčkům. Nespadla ani kapka, což je dobře a tak jsme domluvili plán na další dny s ohledem na naše místní původce. A pořádný odpočinek je taky důležitý. Do konce týdne jsme ho již neměli.  

Středa – mezinárodní den „Zelená pro Rosku“. Všichni máme celý den zelená trička. Ráno rozcvička, dopoledne procházka do míst, kam jsme chodili na hipoterapii. Alenka ji již zde neprovozuje, přesto jsme byli rádi ze setkání. Popovídali jsme si, obešli stáje a hurá na oběd. Zde proběhlo setkání s předsedou družstva, panem Klišem, které je vždycky moc milé a přínosné. Každý rok na nás pamatuje se sponzorským darem, letos nás ale velmi překvapil její výší. Moc děkujeme. Ještě společné foto a vracíme se na Vrátnici. Tentokrát ale žádné odpočívání. Náš „horský vůdce“ Luděk Hřib si udělal čas a tak nás zavedl do skalního městečka, na Hradisko. Již dlouho jsme zde nebyli, obávali jsme se, zda ještě zvládneme lesní terén do kopce. První zastávka byla na Pulčině, kde jsme nechali naše tři nechodiče. Je odtud také krásný rozhled do kraje, můžete obdivovat dřevěná, vyřezaná díla, totem. Ostatní vyráží dál. Luďa nám cestu zpříjemňoval vyprávěním, „občerstvovacími zastávkami“. Bylo to náročné, ale jsme rádi, že jsme zde byli. A došlo k dalšímu dělení. Zita s Ivou a Luďou se vydali až na vrchol skály a my ostatní se vrátili zpět. Konečná byla v hospůdce, kde Milan již zatopil v krbu, a mohly se opékat špekáčky. Hlavním opékačem se stala jako obvykle Mila a nováček Olinka. Šlo jim to dobře. Občas se některý přičmoudil, ale chutnaly. Na brambory byl větší žár, škoda, přesto jsme ty černoušky oloupali a snědli. Při návratu měl každý černé pusy a ruce. O to víc nám večer při posezení chutnalo vínko.     

Čtvrtek – prostřední den pobytu. Pravidelnou rozcvičku před Vrátnicí vede Zita. Zpestřením bývá, když okolo jede kolo a vzájemně na sebe máváme. Vyloudí se úsměv na obou stranách a den je krásnější. Dopoledne proběhlo cvičení se Zitou. Irča s Milou navštívily pana starostu, našeho známého Karla Matůše. Popovídali jsme si, sdělili radosti i strasti. Dostali pro členy dárky, mapy i DVD s pohádky. V poledne přijel za námi Libor z DMA a to již víme, že bude veselo. Zábavu až večer, teď byla v plánu výprava k památné Kobzově lípě, finalistovi Stromu roku 2012. Opět tři jeli autem, my ostatní pěkně po svých. Cesta utíkala, povídalo se a najednou jsme byli na místě. Každý načerpal sílu a energii, pošeptal do lípy svá přání. Většina se vracela na základnu, ale Iva, Zita, Irča a Libor se cítili na další výzvu, kterou byla rozhledna na Čubově kopci. Cesta byla náročná. Nevím, čím to bylo, ale oproti dřívějším letům se mi zdálo, že je cesta daleko delší, strmější, rozhledna vyšší,…. Unaveni jsme vše zvládli, rozhlednu pokořili a vrátili se bez ztráty kytičky. Zaslouženou odměnou nám byla v hospůdce U Ptáčků houbová omáčka a studené pivko. Večer z nás únava spadla a tak nám večerka opět nic neříkala. Spát můžeme až doma.

    Pátek - Jak ten čas letí! Naplánovaného bylo hodně, tak žádné zdržování. Po snídani přijeli nastávající novomanželé – Radek s Milou. Budou s námi až do konce pobytu. Dopoledne nám udělal Libor přednášku, představil rehabilitační pomůcky, vysvětlil, jak to chodí v pojišťovnách, upozornil na změny při podávání poukazů, zodpověděl dotazy. Bylo to velmi přínosné. Děkujeme. Najednou byl čas oběda a po ní další výlet. Průvodcem nám byl Milan Ptáček. Před rokem jsme se byli podívat na Vařákovy Paseky. Obec byla koncem války vypálená a loni pracovali na stavbě její repliky. Byli jsme zvědaví, jak pokročili. Dřevěnice i ostatní stavení již byly hotové, ale zavřené za plotem. Našel se obětavý místní mladý muž Martin Kudela, který nás provedl, řekl zajímavosti, pustil do muzea, kde jsme si přečetli o historii obce před vypálením.

Dalším cílem cesty byla kaplička sv. Hubertova. Tu nechal postavit a vysvětit pan Mira Mikeska. Navštěvujeme ji každoročně. Je zde nádherný rozhled do všech stran, na místní pastviny. Vidět je daleko, i na Slovensko. Prostě klid, pohoda. A přišlo překvapení. Mirek dovezl 20 frgálů! Prostě pohádka. Každý ochutnal tu dobrotu – frgál borůvkový, hruškový, tvarohový, ořechový, jen se rozplývaly na jazyku. Pít bylo také co. Je třeba ještě něco víc ke štěstí? Nám nic nechybělo. I to sluníčkové počasí nám přálo. Potřebovali jsme trošku zchladit. To nám umožnila Studená studánka. Je léčivá, má dobrou a opravdu studenou vodu. Někteří chtěli její účinky vyzkoušet a tak ve studánce brouzdali. Večeři připravil opět Milan a Naďa Ptáčkovi. Byl to pečený divočák, moc dobrý a měkký! Nemělo to chybu.

   Sobota – Hned po snídani jsme se rozjeli do Vysokého Pole, do Envi Centra. I zde jsme byli loni a moc nám tu líbilo. Envi Centrum přibližuje, jak se dříve žilo – skromně, z výdobytků hospodářských zvířat a výpěstků ze zahrádky. Jsou zde volně všechna domácí zvířata. Letos k nim přibyl i 2 měsíční muflonek. Krásný drobeček, který chodil za „mámou“, panem Barcuchem. Loni jsme s ním měli projížďku na povozu a tak to letos zopakovali. Koně již byli nastrojeni a nachystáni. Pan Barcucha byl velmi ochotný, dovezl nás křížovou cestou ke kapličce, odtud jsme si prošli naučnou stezku až ke studánce. Po stranách stezky jsou vysázeny rostliny a byliny, vše s popiskami a s vlivem na organismus. A pak opět povozem zpět a výklad o zvířatech, zahrádce, životě v dřevěnicích. Bylo to moc příjemné a přínosné dopoledne. Děkujeme za ochotu a za rok opět toto centrum navštívíme. Sluníčko a program udělali své a tak tentokrát odpočinek přišel vhod. Každoročně předposlední den nám Mila Ptáček griluje kuřecí kytky. Je to paráda, když počasí vyjde jako letos a my můžeme sedět na zahrádce, pozorovat, jak se kuřátko griluje. Povídat si při pivku, nasávat vůni a těšit se na dobrotu. Je jasné, že nám chutnalo, že se nám ani nechtělo domů.  

    Neděle – den poslední, den odjezdu. Všechno jednou končí, aby za rok mohlo zase začít. Místní kamarádi již nyní dostali za úkol najít místa, kam bychom se mohli příště vydat. Je jasné, že zase přijedeme. Pobyt má vliv i na zlepšení zdravotního a psychického stavu, dokázali jsme si, co ještě zvládneme. Jsme tu jako doma, mezi svými. A letos nás opravdu moc překvapili sponzorskými dary. Stačilo si postesknout, že jsme na rekondice nedostali dotace a hned byla odpověď: „my vás nenecháme padnout“. A komu děkujeme? Předsedovi Zemědělského družstva FL, panu Klišovi, panu Mikeskovi, manželům Ptáčkovým, paní Hrachovcové a DMA, panu Dadejovi. Všech si vážíme za jejich přístup a lidskost, moc děkujeme. Takový přístup se jinde nevidí, bez nich bychom nemohli rekondici uskutečnit. Poděkování si také zaslouží všichni, kteří nám pomáhali – paní Ing. Liduška Filgasová, paní Michalka Šviráková, pan František Hamar, pan Luděk Hřib a pan Lojza Žídek.                                                                                                                Článek a foto: Irena Hrubá

 

Náhledy fotografií ze složky 16 01 Rekondice Francova Lhota 23.- 19. 5.