Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

                         Luhačovice      1.10. – 7. 10.2007

 

 

Podzim – pro někoho smutný, pro nás plný barev a zážitků. Vždyť máme již tradičně podzimní rekondici. A kde jsme letos byli? Po loňských zkušenostech to opět vyhrály  lázně Luhačovice- penzion Stella. Příjezd dopoledne auty rovnou před penzion Stella a můžeme se ubytovávat a čekat na první oběd. Ten neměl chybu a zákusek – no, mňamka úplná. Odpoledne ještě zařídit rehabilitační studio Iva a po krátkém odpočinku se vydáváme na první procházku, poznávat léčivé prameny. Ale ne moc daleko, musíme se šetřit na večer. Všichni vědí, jak je pohyb pro roskaře důležitý a takový tanec je pohyb přímo radostný a účinný. To se hýbou i ti největší lenoši, kteří se musí do rozcviček a cvičení honit. A tak nastupuje plán večera. ObrazekKam se vydáme, aby mohli na sál i vozíčky? Máme s sebou hned tři. Vyhrál to Racek. Je sice od penzionu dost daleko, ale „motorizované jednotce“ na kroku přeci nesejde, kdo může , jde po svých a zbytek obstará  taxi. Večer utekl moc rychle a od 23 hodiny       byl parket jen náš. Lázeňští  již museli domů  a tak „Pablo“ hrál jen pro nás a na přání. Někteří projevili své ambice a zpívali do mikrofonu. Ručička se přehoupla přes půlnoc a  jde se domů. Zpáteční procházka již tak příjemná nebyla. Osvětlení špatné, cestou jsme tápali.

Obrazek    Úterý – a je tu program. Po budíčku, do kterého se vedle Ivy zapojila i Jiřinka, která s námi byla poprvé, vyrážíme před Stellu na rozcvičku. Zita cvičení upravuje na naše potřeby a tak cvičí všichni bez reptání. Dokonce s námi vylezlo i sluníčko a tak jsme se krásně rozhýbali, nabudili sluneční energií. Po snídani se podle rozpisu rozcházíme na rehabilitační procedury do Studia Iva. Zde na nás čeká uhličitá koupel ve vaku a báječných 45 min. odpočinku. To ležíme v plastovém pytli, který máme uvázaný až pod krkem a nafouklý kysličníkem uhličitým. Člověk tak musí jen ležet, vnímat tóny relaxační hudby, odpočívat a čistit si organismus od škodlivin. A když se dostáváme z pytle ven – každý se diví, jak jsou stěny pytle mokré.Obrazek

To už ale na nás čeká paní masérka a hned naše těla zpracovává. Je až s podivem, jak hned vyhmátne naše slabiny a bolístky. Někde pomůže promasírování, jinde přidá baňkování (ale k pití to není). A dalších 30 minut zpracovává naše těla. Je to potřeba. Po tanečkách cítíme nejen svaly ale i klouby, hlavně kyčle. Jo, dělat nezvyklé pohyby se někde projeví.


Obrazek

 V jedenáct nás čeká Zita na cvičení s gumou, s terra-bandem. Že se moc nehrneme a smlouváme, je jasné. Ale na procházky po kolonádě k léčivým pramenům, to nás nikdo honit nemusí. A našli se i někteří nadšenci, kteří chodili na Alojzův  pramen  na zažívání ještě před rozcvičkou – dodržovali pitný režim.

   Ve středu za námi přijeli zástupci  DMA - Mgr. Fuková. Udělali nám přednášku o rehabilitačních pomůckách, předvedli různé typy holí, chodítek, vozíků , sedátek a další. Zájem byl o polštáře s paměťovou hmotou – dokupovali si je další členi. Polštáře jsou opravdu výborné, odstraní bolest  krční  páteře. Na závěr jsme dostali od nich drobné dárečky – tašku s katalogem pomůcek a ceníkem, bločky, propisky.

ObrazekObrazek

 

 

 

 

 

 

 Odborná přednáška je důležitá a musí být. My jsme ale zvyklí ještě na jednu přednášku, a to o zdravé výživě. Tu si připravila Irča – téma „Zdraví hledej ve víně“. A samozřejmě to bylo i s ochutnávkou jakostního vína z Arcidiézního sklípku v Kroměříži.  Nic není zadarmo, tak ještě před ochutnávkou museli všichni vypracovat  test : „Záhoráckou maturitu“.  Takové jednoduché věci a potrápilo to naše hlavičky. Až tak moc, že jsme se museli posilnit nejen vínem, ale i tvarůžky, které zase pro nás přivezl Standa. Že po tak náročné večeři nemůžeme na tanečky nám bylo jasné a tak se večer nesl v duchu zábavy. Každý stůl si vytáhl téma - ze života a musel předvést nějakou scénku. Brali jsme to zodpovědně a výsledek – bavil se opravdu každý.  Pak se ještě chvíli povídaly vtipy a je s podivem, že se nám podařilo jít před půlnocí spát.

 

ObrazekDalší dny utíkaly hrozně rychle. Přes den procedury, cvičení, tanečky.  Již jsme ale chodili spíš po skupinkách a podle toho, jaký žánr kdo má rád. Kdo chtěl dechovku – byla zde Vltava, hudba 60. let je v Litovli, disko v Elektře  a  Racku. Pomalu jsme odborníci na společenské podniky. Všichni byli spokojeni, v penzionu Stella  nám vždy večer ochotně otevřeli. Občas nás přivítal i huňáč Dina. Ta s námi i byla při rozcvičkách, naše snažení brala jako rozptýlení pro sebe a šanci na hraní. Když se totiž o někoho opřela – to bylo posilování. Získala si prostě každého.
Přijel se  za nám podívat  František Hamara  z Francové Lhoty a tak jsme oslavili jeho krásné kulatiny.
Všechno jednou končí – i tato rekondice. Poslední procházka po kolonádě, nakoupit ještě  lázeňské oplatky, svíčky, poslední fota z kolonády i z naloďování do aut. Zbývá zhodnotit tento pobyt, uvědomit si, co nám všechno dal. Že nám prospěl po zdravotní stránce, uhličité koupele nám pročistily organismus a masáže uvolnily ztuhlé svaly, odstranily bolest páteře i kloubů.  A co psychika?  Kdo by si  troufl jít v místě bydliště s vozíkem či holemi na tanečky? A zde nám to nevadilo, vždyť jsme byli partie. Velmi nás to povzbudilo, člověk si nemoc nepřipouštěl a to, že nestojíme pevně na svých nohách nikomu nepřišlo divné.
Obrazek Zbývá jen rozloučit se, zamáčknout slzu a věřit, že se sem za rok opět vrátíme. Zatím budeme jen vzpomínat.

Ještě zbývá poděkovat všem, kteří tuto rekondici připravili,zúčastnili se jí, rodině Oksnerové za jejich přijetí a starost o naše žaludky a hlavně těm, kdo na rekondici přispěli. Vždyť bez financí se neobejdeme.  A tak vedle dotací z Ministerstva zdravotnictví nám velkou měrou přispěla Rada Olomouckého kraje, Grant města Lipníku nad Bečvou a příspěvky z měst a obcí našich členů. Všechny finance byly náležitě využity a vyúčtovány,všem velmi děkujeme.                                                                                   Irena Hrubá

ObrazekObrazek

 

Obrazek