Jdi na obsah Jdi na menu
 


Je zlé nepřiznat si kognitivní problémy
S RS spojené kognitivní problémy může být těžké zjistit a ještě těžší připustit si je. Jejich neuznání může být opravdu zlé pro lidi s RS, jejich rodinu a zaměstnavatele.

(Karen J. Ziellinski je františkánskou sestrou a vedoucí komunikačního úřadu Sisters of St. Francis of Sylvania v Ohiu. S RS žije 25 let. Píše pravidelně své sloupky rad a je aktivní dobrovolnou
pracovnicí Národní MS společnosti USA.)
Například Maureen, uvádí autorka, když něco zapomněla, omluvila si to tím, že přece každý své věci zapomíná. Nevěřila tomu, že má kognitivní problémy.
Dříve než byla u Maureen v r. 1988 diagnostikována RS, učila na základní škole. Přestala učit, protože ji „unavovalo psát přípravy na vyučovací hodiny a zvládat třicet studentů“.
Našla si práci v právnické firmě, nakonec však také rezignovala, protože ji unavovala rutinní práce a dlouhá vzdálenost, kterou musela do práce ujít. Myslela si, že fyzická omezení měla vliv na kvalitu její práce.
Vedoucí oné právnické firmy to však viděl tak, že kognitivní způsobilost Maureen v posledních dvou letech klesala, a že nejzřejmější to bylo v oblasti její krátkodobé paměti. Když jí dával instrukce k práci, musel jí napsat každé slovo. Nebyla schopná vybavit si podrobnosti právě proběhlého rozhovoru. Ovlivňovalo to nejen její pracovní úkoly, ale i její každodenní osobní povinnosti. Její šéf jí tak dokonce pomáhal s vyplněním dotazníku sociální péče, s vyhledáním ubytování, vyplněním formulářů plateb apod. Ani po tom všem nevěřila, že má kognitivní problémy – až do doby, kdy si přečetla Zhodnoceni své práce v oné právnické firmě.

Proč je tak těžké připustit si kognitivní problémy?
Dr. Jaclynn Faffer, výkonná ředitelka židovské rodinné služby Ruth Rales na Floridě v okresu South Palm Beach, k tomu řekla: „Lidé se zpěčují připustit si kognitivní problémy proto, že mají často pocit, že tyto problémy snižují jejich osobnost, téměř jako by je tyto problémy separovaly od ostatních lidí. Cítí se často bezmocní. My akceptujeme a víme, jak reagovat na kognitivní problémy u zestárlých lidi, když však jde o osobu mladou či středního věku, už si umíme poradit méně.“ Dále zdůraznila, že dnešní společnost sice už začala akceptovat fyzickou nezpůsobilost, avšak hůře přijímá, když mysl nedokáže dobře zpracovávat informace. A toto ještě víc znesnadňuje lidem s kognitivními problémy, aby svůj problém s myslí uznali za realitu.
Výzkum naznačuje, že kognitivní porucha může být nejvýznačnějším faktorem míry nezaměstnanosti mezi lidmi s RS. Změny v intelektuální funkčnosti mohou mít, dokonce více než problémy s chůzí či únavou, za následek ukončeni pracovního poměru.

Je zde naděje?
Ano – je-li osoba schopna čelit problému a chopit se nějaké činnosti. „Zhluboka se nadechnout a navštívit specialistu, který vám může nabídnout nástroje, jež by vám pomohly vypořádat se se svým životem,“ říká Dr. Faffer a zdůrazňuje: „Je důležité vědět, že existují techniky, které člověk může využít ke zvýšení své kognitivní funkčnosti a k rozvinutí návyků pozitivního myšlení. Pamatujte si, že věděni je mocnou silou. S větším uvědomováním si sebe sama lze zdokonalit možnosti umět si poradit.“

Jak poznám, že potřebuji pomoc?
„Zjišťujete, že stále obtížnějším se stává vykonávání takových činností, jako je dodržování sjednaných schůzek, zapamatování si rozhovorů, vyrovnávání šekové knížky či soustředění se na úkol bez toho, že znervózníte? Jsou to obvyklé problémy s RS,“ řekla Dr. Rosalind Kalb, klinická psycholožka a konzultantka pro Národní MS společnost USA a dodala: „Je důležité, abyste si o tom promluvili se svým neurologem. Avšak osoba s RS může vědět, že něco není v pořádku, dlouho před tím, než je neurolog schopen zjistit jakékoli významné problémy standardní neurologickou zkouškou. Osoba, která je znepokojena svou intelektuální funkčností, musí být sama aktivní a vyžadovat velmi důkladné zhodnocení. Požádat příslušného specialistu, který dokáže toto zhodnocení provést.“
Dr. Kalb vždy povzbuzuje lidi, aby nepanikařili: „Podle toho, co víme, kognitivní problémy mají tendenci zhoršovat se velmi pomalu a jsou relativně zvládnutelné pomocnými nápravnými zásahy. Je důležité pro budoucnost se připravit, vybavit se návyky a technikami, které se lze naučit při rehabilitaci,“ řekla.

Život jde dál
Maureen byla schopna připustit si své kognitivní problémy, až když jí pomohl tak učinit její šéf, ale žádný z nich si neuvědomil, že by jí mohlo prospět testování a cílená rehabilitace. I tak žije Maureen
nezávisle, aktivně se zapojuje do církevního programu, těší ji práce na zahradě a hodně čte. Zjistila, že když se o své problémy s pamětí podělí se svou rodinou a přáteli, pomáhá jí to zvládat dodržování
denního programu, psaní dopisů a využívat svůj ironický smysl pro humor.
„Nezapomeňte na možnosti, které vám může nabídnout Národní MS společnost!“ připomněla Maureen a lidem, kteří si myslí, že mají nějaké kognitivní problémy, vzkázala: „Navštivte svého neurologa a hovořte s ním upřímně, čestně. Poskytněte mu veškeré detaily.“

Karen J. Zielinski

Odborně upravila MUDr. Eva Havrdová, CSc.
Pramen : Karen J. Zielinski : The Devil of Denial,
Inside MS, No. 2, Spring 2000, str. 61-63

Přeložila Jarmila Soldánová

Zpět na stránku Co je RS.