Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 

 

Rekondice Rosky Přerov  4.6. – 10.6.2007

 

 

Když …se řekne jarní rekondice Rosky Přerov, tak nám okamžitě naskočí Francova Lhota a koníčci, dobrá nálada, radost a nová  přátelství. A tak tomu bylo i letos. Od  4.6. do 10.6. 2007 jsme trávili pobyt pro nás ve známém prostředí hotelu Ranče U Zvonu. 

Příjezd byl naplánovaný na dopoledne a tak po obědě a krátkém odpočinku začal na plno program. Nejdříve přivítání v Hucul klubu – s majitelkami a našimi koníčky. A zároveň začala hned  hipoterapie. Na koníčky se nejvíce těšíme. Každý má již svého oblíbence. Panuje tam dobrá nálada, pocit pohody, energie. A koníčky vedle majitelek vodí i naši známí přerováci Vlastička a Karel Dokládalovi. Den utekl strašně rychle.  Po večeři jsme sice byli všichni trochu unaveni, ale čas na krátké seznamovací posezení byl. Únava se projevila a tak večerku ve 22 hod. jsme tento den  dodrželi.

  Když...nás ráno sluníčko pošimralo paprsky, hned byla dobrá nálada. A tak hurá na rozcvičku před Rančem. Ta je už samozřejmostí. Přece musíme se sluníčkem nabít, získat energii pro náročný den. Snídaně a pak odchod na hipoterapii. Vozíčkáři začínají brzy a tak ještě stihnou s cvičitelkou Zitou dopolední cvičení a relaxaci. Ostatní mají cvičení až odpoledne – a to na míčích a nebo na podložce. Někdy nás musí Zita do cvičení honit – projevuje se únava z velmi teplého počasí. Ale stačí chvíle poledního odpočinku a již ožíváme,  plánujeme akce na odpoledne.

  Když…je ale sluníčka moc, horké a dusné počasí se odpoledne projeví na občasných krátkých srážkách. Vše musíme přizpůsobovat aktuálnímu počasí. Přeháňky trvají jen chvíli, tak akorát na vyčištění vzduchu. Čas na procházky i na výlety se proto našel. A tak někteří byli v okolí Pulčina, část měla výlet na Portáš a Kohůtku, na Čertovy kameny, k památné Kobzově lípě, na rozhlednu. Jen nás mrzí, že letos se nepodařilo zdolat vrchol Pulčinských skal. Odpolední program byl zaměřen na cvičení a hry. Cvičila s námi Zita. Každý se těšil na závěrečnou relaxaci. Odpočati a nabiti energií jsme se vrhli do soutěží. Takový pettang – to je zdroj zábavy, pohybu venku a dobré nálady. A mohou ho hrát všichni bez rozdílu postižení.Vozíčkáři byli trénovanější a to se projevilo i na výsledku. Nezapomněli jsme ani na vědomostní soutěže, které připravuje Katka  – zde byl vítěz každý.

   Když…se řekne bazén – každý ví, že se pojede do Brumova-Bylnice hasičskou Ávií a že bude veselo. Už nás ve škole, kde je bazén, znají a nechávají nám volnost. Letos již je zde i bezbariérový přístup do vody a tak Katka jako první zkouší sestup do vody na sedačce. No, Zita ale dohlíží na cvičení a tak velí: „čelem k madlům“ a už to jede. Dlouho nás ale v poslušnosti neudrží – objevil se míč a v tu chvíli se skupina „nemohoucích  roskařů“ mění na „dovádivou mládež“ , i když věkové rozložení je od 30 do 70 let. Voda ale každého zázračně uvolní, nikdo totiž nepadá na zem, nezakopává, a kdo nemůže plavat, vozí se v nafukovacím kruhu.  A ještě jedna věc, na kterou se vždycky těšíme, je ta cesta Ávií a hlavně zpěv. Máme své oblíbené písničky, ale repertoár a žánr  je rozsáhlý. Každý si příjde na své a při to skákání se i falešný zpěv schová. Hlavně že je veselo. A František je bezpečný řidič, doveze nás v pořádku až před vstup na Ranč.

   Když … přijde večer, někdo by si mohl myslet, že nás skolí únava. To ale nehrozí – spíš všichni ožijí a je to rovněž ta část dne, na kterou se nejvíc těšíme. Ani cvičitelka nás do zapojování nemusí nahánět.   Večery byly rozplánované. Po seznamovacím večírku byl další večer v duchu oslavy narozenin Petra – krásný věk – 31 let. Dvakrát jsme měli večer kvizů a her pod vedením Katky a pak konečně byly naše nejoblíbenější večery – jeden s hudbou Lůza bandu a s tanečkem a další posezení při harmonice. Lůza band - Karel a Pepa Trchalíkovi a Zdeněk Sáblík nám již pravidelně sponzorsky hrají a zpívají. To si nikdo nenechá ujít. Nejdřív jen posloucháme, pak první zkouší tanec a nakonec tančí všichni.Vždyť tanec je lék. To je vidět u Oldy – v zápalu tance odhazuje hole na zem a drží se jen tanečnice. No, živé madlo je báječná věc. Hrají a zpívají na přání. Jen ten čas rychle utíká a končíme až po půlnoci. Spánek se nedostavuje a tak se ještě scházíme u Katky na pokoji a povídáme si. Člověk se občas diví, co lidí se vejde na jeden dvojlůžkový pokoj. Sedí se všude, i na zemi. Vždyť dobrých lidí se vejde…… . Vozíky ale musí zůstat na chodbě.

   Když …je chuť na kuřátko a zpívání při harmonice, obracíme se na Milana a Naďu Ptáčkovi.Ti nám toto posezení sponzorsky připraví. Milan, který slaví zároveň své narozeniny, se nám stará o dobrou náladu, napojení a zároveň nám k tomu griluje kuřátka. Prostě pohoda. Harmonikář hraje na přání. Můžeme si něco víc přát? Jenže únava se začíná projevovat a tak se postupně vytrácíme do svých pokojů a usínáme.                        


  Když… nastane čas pro vzdělání – je připravená Hanička Navrátilová. Rehabilitační sestra, fyzioterapeutka,  která má na starosti i dohled nad hipoterapií. Spolupráce s ní trvá již od začátků našich cest do Francové Lhoty. Hanička si připravila odbornou přednášku na téma „léčba rázovou vlnou“ pomocí které se léčí bolest kloubů, šlach a svalů. Rovněž se odstraní ostruha, zrychlí zhojení zlomenin, zlepší pohyblivost kloubů. Jen jedno negativum léčby – zatím není hrazena ze zdravotního pojištění. A druhá  přednáška i  s ukázkami byla na perličkové, rehabilitační a polohovací pomůcky. Měli jsme možnost vyzkoušet si účinky polohovacího válečku,  různé úlevové pozice.

   Když…přišla neděle, nebyl již budíček. Né že bychom byli tak zmoženi z předešlého dne, jen je to čas odjezdu a balení. A tak naposledy na koníčky. Naši huculi dostali ještě chleba – zasloužili si to. Žádné velké loučení – vždyť přijedeme znovu. A už nyní se těšíme.

  Když …nastane čas posledního obědu, zhodnocení pobytu, loučení,…postupné odjezdy domů.

Všichni byli spokojeni, cítili se sice unaveni (občasné ponocování nám dělá spánkový deficit, ale kdo by rekondici prospal?), ale psychicky jsme načerpáni energií. Rekondice byla pro všechny přínosem a snad došlo ke zlepšení fyzického a hlavně  psychického stavu.   Splnila svůj účel!!!

  Když…se řekne peníze. Bez nich to nejde, nemohli bychom tuto akci uskutečnit! Proto děkujeme za dotace i za sponzorské příspěvky.Všechny finance byly řádně využity a náležitě vyúčtovány.  A odměnou za to je spokojenost všech účastníků.

   A kdo nám přispěl? Dotace z Ministerstva zdravotnictví, z Grantového programu města Přerova a Lipníka nad Bečvou, dotací z měst a obcí našich členů- Kojetína, Ivanovic na Hané, Dřevohostice, Bochoře, Brodku u Přerova, Horní Moštěnice, Polkovice, Troubelice, Milotice a Staré Vsi, také příspěvky od Prechezy a.s. Přerov, PSP Engineering a.s. Přerov, Visimpex a.s. Přerov, Olseed a.s. Olomouc,Zemědělského družstva Francova Lhota,  manželů Ptáčkových a vystoupení Lůza bandu.

             Všem ještě jednou děkujeme a vážíme si jejich pomoci a přístupu ke zdravotně postiženým.

                                                                                                       Irena Hrubá

 

Obrazek

 

 Obrazek

Obrazek

 

 Obrazek

 

Obrazek

 

 

 

 Zpět na 1.stránku Rekondice.