Jdi na obsah Jdi na menu
 


Podzim  Rosky  Přerov – rekondice 03/2006

 

Myslíte, že nejde zvládnout dvě rekondici v jednom měsíci a z toho jednu bez dotací:? Tak to neznáte Rosku Přerov . Když se vydaří krásný a teplý podzim, plný barev, tak nás to láká k  aktivitám. Začátkem října byla Roska Přerov na týden v Luhačovicích, kde jsme si užívali sluníčka, cvičení, rehabilitačních procedur ale i kulturního vyžití a tanečků.  Doma se na chvíli vzpamatovat a pak zase 26.10. až  29.10. do Francové Lhoty, na Ranč U Zvonu a do Hucul klubu.

Jeli jsme sice trošku s obavami. Opět je zde nový majitel, jak nás asi přijme. Už jsme si zvykli na určité výhody, jsme tu přeci za tu dobu jako domácí. Na Ranč jezdíme od jeho otevření. Vše domluveno, vyrážíme. Aut je málo, ale poctivě jsme je zaplnili jak lidmi, tak taškami těch, kteří jedou vlakem. První naše zastávka je hned v Horním Lidči, kde přesedáme na autobus. Zde musíme pozdravit pana místostarostu a bývalého majitele Ranče – Jardu Povaleče. Čekání na autobus uteklo velmi rychle. A už jsme před Rančem. Ubytování, přivítání se a první večeře. Výborná! A tak nás to spolu se sluníčkem naladilo do pohody. Na první večer nikdy neplánujeme program, protože si máme toho tolik povídat, jako bychom se neviděli alespoň rok.

Dotace-nedotace, ráno začínáme vždycky budíčkem. A jelikož na Ranči spali i děti, tak písničky byly zpívané na pokoji do ouška. Je to velice milé. Na budíčky vždycky dlouho vzpomínáme a již je to rituál naší rosky. A po snídani hurá na koníčky. Obhlídnout změny, zkontrolovat, jak porostli kozlíci, co naši koníčci a hlavně na hipoterapii. Je to opravdu báječná věc, protáhne se tam a posílí celé tělo.Obrazek

            Odpoledne za námi přijeli na návštěvu naši členi a tak s nimi jdeme na  procházku po Francové Lhotě. Pak již  rozdělení do skupinek. Prokoupek naložil tři „děvčata“ do auta  a vyrazili na Kohůtku, druzí volili  posezení v Hostinci U Ptáčků. Tomáš s Janou stihli vylézt na Pulčinské skály a tak pro letošek zachránit pověst Rosky Přerov jako sportovců. Den utekl jako voda a  večer ještě rychleji. Slovo večerka nám nic neříká, rozhodují za nás zavírající se víčka. Postupně se vytrácíme do svých pokojů – zítra je taky den.

       Obrazek     Sobota- čas opravdu letí strašně rychle.  Sluníčko nás láká do přírody. A tak dopoledne na koníčky a krátká procházka, ať šetříme síly na odpoledne.Vyrážíme totiž na Čubův kopec, na rozhlednu. Cesta je do kopce, namáhavá. Ale zvládáme . Ten nádherný rozhled do okolí stál za všechnu námahu. Počasí prostě ideální a kdybychom neměli fotky, těžko nám někdo uvěří, že jsme 28. října chodili po sluníčku jen v tričku. Vyšlapat 4 patra schodů na rozhlednu.Obrazek

Pohled do okolí stál za tu námahu,  nabil nás energií a tak krátká porada a další cíl cesty je jasný – Kobzova lípa. Po cestě jsme jen obdivovali barvy přírody.                             Obrazek

            Sluníčko měnilo barvu stromů a tak byl úchvatný pohled na zlatou břízku před zeleným smrkem.  Na červené, žluté a  hnědé listí, zelené smrčky všech odstínů. Ani jsme se nenadáli a památková Kobzova lípa stála před námi. Mohutný dutý strom, opředen pověstmi. Jednotlivci chodí šeptat svoje přání ,prý se vyplní. Cíl dalšího putování je jasný – Hostinec U Pavlíků na jedno točené. Pitný režim se musí dodržovat, minerály doplňovat a zároveň je nutný odpočinek. A pak již jen večeře, společné posezení, sdělení zážitků z prožitého dne  a povídání,  povídání, …a spaní.

         Obrazek   Neděle nám připomněla, že je opravdu již podzim. Ráno začalo mírně pršet a tak žádní koníčci. Déšť se podepsal i na náladě. Konec velkého smíchu a zábavy, sbalit věci a po obědě se jede domů. Když je partie, tak i cesta vlakem má své kouzlo a zažije se dost legrace. Rozlučkový oběd – opravdu výborná kuchyně, mají naši velkou pochvalu a dík. Zhodnocení pobytu – rovněž kladné. Přes počáteční strach a ostych jsme poznali, že pan vedoucí Frélich je nám nakloněn, chce pomáhat zdravotně postiženým, ochotně řešil  všechny problémy, vycházel nám vstříc.A tak jsme hned objednali ubytování i na příští rok. Všem můžeme Ranč u Zvonu jen doporučit !!  Je vhodný i pro vozíčkáře. Za Rosku Přerov děkujeme panu Frélichovi i celému personálu za to, jak se o nás starali, za jejich přístup k nám i za vynikající kuchyni!!!

Tento pobyt byl bez dotací, ale s příspěvkem od sponzorů. Děkujeme všem, kteří přispívají na činnost organizace Roska Přerov a tím nám umožňují naplňovat náš cíl – pomoc postiženým roztroušenou sklerózou. Bez nich bychom nemohli uskutečňovat takovéto rehabilitačně-ozdravné akce.

                                                                                                                IrenaHrubá

Zpět na 1.stranu Rekondice.