Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rekondice Rosky Přerov – nebo                          „víkendový“pobyt?              13.- 19.9.04

 

            Opět tu máme podzim a s ním pravidelný víkendový pobyt Rosky Přerov pro 15 lidí ve Francové Lhotě. A budou nám stačit jen 3 dny? Že je všechno jinak? Tak tedy ano – není to jen víkend, ale po zkušenostech z loňského roku – opět celý týden – od 13.9. do 19.9. 04. I to se nakonec ukázalo, že je stále krátká doba , že  nezvládneme splnit naše plány a představy. Nakloněno nám bylo i počasí – sluníčko nám vynahradilo to, oč nás na jaře zkrátilo. Až na jeden den – a odpočinek je taky třeba, jsme si užívali hřejivých paprsků.

            Ranč U Zvonu je již naše domovská stanice. Letos jsme sem sice přijížděli trochu s obavami, protože od 1.9.04 je zde nový majitel – pan Hrbáček. Honily se myšlenky, zda nás přijme tak, jak jsme byli dříve zvyklí, zda nám umožní některé výjimky – jako užívání nákladního výtahu, úpravy v koupelnách pro vozíčkáře, pozdější návraty na hotel a další. Ale nakonec se ukázalo, že si při troše dobré vůli vyjdeme vstříc. A že se pobyt vydařil, je i částečně jejich přičiněním. Potěšily nás některé úpravy, nové koberce a hlavně – stále dobrá kuchyně.

            Konečně k pobytu. Takové pravidelnosti, jako je v 7 hodin budíček písničkou a občas i s polibkem na krásný den – to už je samozřejmostí, bez toho by rekondice nemohla vůbec být.

Jen se střídají „budiči“. Letos přišla volba na Ivu Janalíkovou a nového člena  Milana Čermáka.

Díky nim jsme ani jednou nezaspali rozcvičku. Sice byly hlasy, že ještě není víkend a proto se nemusí cvičit, ale když cvičitelka Zita Vlčková zavelí a nikdo si netroufne odmlouvat. Všichni stejně vědí, že nám to pomáhá a nakonec – i zde se zasmějeme. A když je smích hned ráno, pak trvá po celý den. Dopolední program je daný, nehnutelný. Skupinky odchází na hipoterapii. Těšíme se na naše huculy a máme pocit, že i oni nás poznávají.      

Hipoterapie je báječná věc. Pomáhá nám jak na protažení a procvičení svalstva,zlepšení rovnováhy, tak i na zlepšení psychiky. Kdo již zažil hipoterapii, určitě nám dá za pravdu. Kontakt s koníčkem nic nenahradí. A jelikož do Hucul klubu jezdíme pravidelně, máme tu také již své zázemí. Majitelky - Alenka Vaculíková a Ivanka Lišková  nás berou jako své přátele. A jelikož při rekondici chodí hned tři koníčci, tak dalšího vodí Vlastička Dokládalová z Přerova, která na nás obětuje svoji  dovolenou. Její manžel Karel nás rozptýlí hudbou, pomůže z koně, stará se o provozní servis. V Hucul klubu je ještě jedno lákadlo a rozptýlení.Vedle pejsků , krmení  malých ježečků, jsou tu dva kozlíci, kteří jsou mlsní a pro kousek trávy  schopni nám předvést trkavé boje. Když se ale objeví jejich „velitelka“ Ivanka, chodí za ní jako pejsci a mekají.

A je tu dobrý oběd, krátký odpočinek a konečně odpoledne. Stále jiné, plné akcí a zábavy.

            Pondělí- to je den příjezdu, ubytování, odpočinku či povídání, plánování. Někteří by nejraději zalehli, ale prospat hned první večer? To by byla škoda a tak zůstáváme v hospůdce a povídáme si.

            Úterý – výlet ke Kobzově lípě. Opět se zúčastnili všichni i vozíčkáři. Ti s hůře chodícími měli privilegium – dovezli se na místo až autem. Kdo chtěl, mohl zašeptat do lípy své tajné přání – podle pověry se to vyplní. Odpočinek a velí se k návratu. Výhoda těch, co se vezli je rázem pryč. Musí opět do auta a směr Ranč, ostatní tomají s mezi zastávkou v občerstvovací stanici U Pavlíků. Musí se přeci dobíjet energie a dodržovat pitný režim. Hned se šlo veseleji a lehčeji. Večer jsme ale byli unaveni a tak je hodinka kvizu a pak individuální program. Porušili jsme pravidlo, že se večery odvíjí na velitelském pokoji č.17. Letos měla Katka Papežíková – naše kulturní referentka samostatný pokoj a tím dost místa a tak se její pokoj stal sídlem večerních sedánků.

            Středa- jediný den, kdy nám nevyšlo počasí. Od rána mžilo, nemohli jsme na koně. A co nejvíc nás mrzelo – neuskutečnila se tím pádem návštěva z Rosky Jindřichův Hradec. Ti byli nedaleko, na středisku Jelenovská. S paní Medkovou jsme měli vše domluveno, zajištěny koně,... No, počasí rozhodlo za nás. Na druhou stranu – deštík nás alespoň donutil si také odpočinout, jeden den prolenošit. A ke slovu také  přišly různé stolní hry, relaxační cvičení. Když se zdálo, že již cesty oschly, mohli jsme na menší procházku. Středeční večer byl zaměřen na postřeh. Inspirovali jsme se ze dnů bezpečnosti a tak Milan a Jiří se zamaskovali za zloděje a jako že nás přepadli. Měli na to celých 5 minut. Pak odešli a ostatní měli popsat to, co viděli. Když se na závěr výtvory četly – pořádně jsme se nasmáli, jen nevím, zda by takové popisy policii pomohly.

           

            Čtvrtek- Jak ten čas utíká, jsme v polovině pobytu. Odpolední program je rozdělen.

Skupinka zdatnějších odjíždí na výlet „za hranice všedních dnů“ – na Slovenskou stranu. Luděk Hřib- náš ministr dopravy nás provádí místy, kde zakopával hraniční kameny. Procházíme si trasu mezi Kohůtkou a Portášem, vede nás ještě dál a zároveň popisuje okolí. Je nádherně čistá obloha, krásný rozhled. Jen silný vítr nás nutí k návratu. Jsme spokojeni s navigátorem a tak Luděk ještě otáčí auto směr Půchov. Podívali jsme se k Váhu,  přehradě  Nosice. Celou cestu nám poutavě  povídá a upozorňuje na zajímavosti..

Druhá skupinka – ta důležitější chystá jednohubky na večírek. Pod vedením Marušky Smělíkové jim šla práce od ruky a tak pohoštění na večer bylo výborné a bylo ho dost. Že si při této práci užili taky legraci je vidět z toho, že založili „BRIGÁDU PRÁCE – Sněhurka a sedm trpaslíků“. Večer jsme zjišťovali, kdo je který trpaslík a kdo je Sněhurka. Ta byla nejzajímavější – byl to Milan!

Večer se zpívalo, tancovalo,říkaly vtipy,opět zpívalo a to se přidal i pan vedoucí Hrbáček i jeho zeť Karel. Čas utíkal jak bláznivý, nezastavím ho,ani vy.......

            Pátek – předešlý den byl dost náročný a tak proběhla procházka jen do okolí. Ale zároveň příprava na pozdní odpoledne a večer. Konalo se posezení U Ptáčků. Milan a Naďka Ptáčkovi nám opět připravili výborná grilovaná kuřátka, přichystali pohoštění a sponzorsky zajistili harmonikářku, která nám hrála již na jaře. Báječná nálada, písničky na přání šly jedna za druhou a najednou  tu byla půlnoc.

             Sobota – náročný to den. Dopoledne přednáška MUDr. Fabíka o léčbě chronické bolesti s předvedením masážních přístrojů.  Odpoledne hipoterapie. Pak ti zdatnější  se vydali zdolávat vrchol Pulčinských skal. Je to náročný terén, místy se leze po čtyřech  a bojujeme se závratí, ale ten výsledný pocit se nedá ani popsat. Opět nám  počasí přálo, sluníčko svítilo a tak hodinový odpočinek a získaná energie ze skály nám dalo sílu k návratu. Druhá skupinka si udělala výlet autem k nově otevřené rozhledně. A večer?  Opékání párků v Hucul klubu. Bylo vše nachystáno, příjemná nálada, ohýnek praskal, jen ...už večery jsou chladné a tak postupně jsme se vraceli na Ranč a raději pokračovali v zábavě na pokoji č.10.

            Neděle – nejsmutnější den z každé rekondice, den odjezdu. Ještě naposledy na koníčky, a pak již se pomalu chystat k odjezdu. Najednou zjišťujeme, co jsme si ještě nestihli všechno říct, kam jsme chtěli ještě zajít,... Hodnotíme uplynulý týden. Byl náročný, ale prošel bez ztráty kytičky. Přálo nám počasí, utužilo se přátelství,  s novými majiteli jsme si rozuměli, byli příjemní a snažili se nám vyhovět a tak jsme hned dali objednávku na příští rok. Ještě rozloučení a odjezd. Letos je to poslední rekondice, ale máme hodně plánů na další rok.

            Za to, že i tato rekondice se vydařila, patří poděkování všem, kteří ji pomáhali uskutečnit i všem přítomným. Protože když je dobrá parta lidí, která chce něco pro sebe udělat, je to již část úspěchu.

Bez čeho se ale neobejdeme, jsou finance. A tak děkujeme za státní dotace, za dotaci na dopravu v Grantového programu města Přerova, za sponzorské příspěvky od pana Prokopa Mareše, Zemědělského družstva Francova Lhota- předsedy pana Vrány,  Milana a Nadi Ptáčkových, a dalších, za přízeň pana starosty Matůše a všech našich přátel, bez kterých by tato akce se nemohla uskutečnit. Všem nám pomohla jak po zdravotní stránce, tak zlepšila i psychiku, naučila mnohé  větší samostatnosti, ukázala, jak se vyrovnávat se situací a co dělat dál.

Ještě jednou děkujeme. Všechny finanční prostředky byly náležitě využity a vyúčtovány.

                                                                                                                         Irena Hrubá

Zpět na 1.stránku Rekondice.