Jdi na obsah Jdi na menu
 


14 01 Rekondice ve Francové Lhotě

                       Rekondice Rosky Přerov

 

                  ve Francové Lhotě – 26. 5. – 1. 6. 2014   

     Letošní rekondice byla komorní ale o to milejší. Stálo při nás i počasí. Vše, co jsme si doma naplánovali, tak se uskutečnilo, dokonce mnohem víc. Zůstanou krásné vzpomínky.  
     Pondělní dopolední příjezd na Vrátnici, milé přivítání paní Filgasovou a pak již výborný oběd v Zemědělském družstvu Francova Lhota, kam jsme chodili na oběd i v další dny.  Následoval odpočinek, krátká procházka a setkání s našimi známými, posezení při vínku. Čas utekl hrozně rychle, ani jsme nepostřehli, že na hodinách je malá ručička již za dvanáctkou. 

     úterý začínáme zostra ranní rozcvičkou pod vedením cvičitelky Zity. Ještě se na nás podepisuje únava a tak den byl spíš odpočinkový. Procházky do okolí, posezení s přáteli, setkání v Hospodě u Ptáčků s Milanem Ptáčkem a upřesňování plánů na výlety. Příjemné bylo setkání s předsedou družstva, panem Klišem, který si prohlédl naši kroniku, pochválil činnost Rosky a opět přidal sponzorský dar.

     Středa se nesla ve stylu „Den Zelená pro Rosku“ a tak si většina oblékla stejná zelená trika. Sice tam byla „narušitelka v červeném, které se zelená nelíbí, ale ostatní jsme se k ZELENÉ hrdě hlásili a v rámci osvěty vysvětlovali ostatním, proč ta trika máme. Po rozcvičce je snídaně v režiji: „každý sám, co si udělá“. Dopoledne jsme navštívili na pile pana Mikésku, který je také našim příznivcem a sponzorem. A jedeme na výlet do Horní Lidče. Počasí je jarní, k zimě má daleko, ale nás lákala prohlídka Betléma. Poutavé vyprávění, doprovodný film a shlédnutí mechanického Betlému za chodu. Vše podtrhovaly koledy a rozsvícený stromeček, prostě návrat do kouzel vánoční nálady.A venku nás čekalo sluníčko. Po takovém krásném zážitku to chtělo sladkou tečku a tak jsme šli do cukrárny na kávu a zmrzlinový pohár. Ještě pohled na Čertovy kameny, které již jsou hojně zarostlé stromy a vracíme se na Vrátnici ve Francové Lhotě.Večer nás už čekali v Hospodě u Ptáčků. Irča provedla slavnostní zapálení hraničky dřeva v krbu a první si mohli opékat špekáčky. Pohled do ohniště v krbu, báječná atmosféra, vůně opékaných špakáčků, po nich v popelu udělané brambory pečeňáky. Báječně navozená atmosféra vyvolala vzpomínky na minulost, do dětství. Vůbec nám nevadila černá pusa a ruce od brambor. Prostě to byl přímo ideální den, který jsme zakončili společným posezením.

   A je tu čtvrtek. Den jako vždy začíná rozcvičkou a snídaní. A vyrážíme k památné Kobzově lípě. Méně zdatní jeli autem, zbytek po svých. Po obědě nás čekal pan Mikéska  s plánem na další výlet. Vyrazili  jsme na Senici. Nejdříve do jeho kapličky sv. Huberta. Nádherná, dřevěná kaplička, vyřezávaný oltář, kříž, sochy, okolo lavečky i naučné popisky. Jako občerstvení měl pro nás připravenou dobrou slivovičku. Poutavé povídání a krásný pohled do okolí, to je studnice pro čerpání energie! Pak nás zavezl do střediska Antarik. Milé přijetí, dobrá káva a výborný karamelový řez, prostě pohoda. Setkali jsme se tam také s Alenkou od koní. Čas utekl a při odchodu jsme zjistili, že celou útratu již pan Mikéska, který nám výlet zorganizoval a vezl nás, už zaplatil. Po návratu byl zasloužený odpočinek, už se nám nikam nechtělo. A tak jsme se opět všichni sešli na pokoji č. 5, kde byl zřízen štáb na občerstvení.

   V pátek na nás čekaly Pulčinské skály. Sice jsme byli jen pod skalami, protože jsou nyní již zarostlé a přes vršky stromů bychom nic neviděli, ale stejně to byl pro nás zážitek, vracely se vzpomínky. Zážitek byla již i cesta, která je jen pro terénní auta. Ale jak se otáčel s autem Míra, ten skok z břehu, tuhla nám krev v žilách. Všechno ale dobře dopadlo a tak můžeme chvíli posedět v nové 100-dole (Stodole). Na přepravu z Pulčín zůstalo jen jedno auto, ale podle hesla: „nic není problém“ jsme se kyvadlově se přepravili na oběd. Žádný dlouhý odpočinek a hned vyrážíme na další výlet, který zorganizoval Milan Ptáček, na Ploštinu- obec vypálenou za války. Byli jsme ohlášeni a tak nejen že bylo otevřené muzeum, ale čekala nás  85-letá paní Božena Hůšťová, přímá účastnice a jedna z obyvatel, která tento zločin v 16 letech přežila. Její autentické vyprávění v nás zanechalo hluboký emoční prožitek. Další zastávka byla v Drnovicích.  Velmi mile, jako své přátele nás uvítal a pohostil strýček, pan Josef Zicha a ukázal výrobu slaměnek-ošatek. Hned jsme si je mohli také koupit. Jsou  pěkné a pevné. Na svojí zahrádce si pěstuje „REŽ“- obilí, které bylo vysoké jak dospělý člověk. A ještě zbývala návštěva Skanzenu  ve Vysokém Poli. Staré, původní stavení, zemědělské stoje, stáje, domácí zvířectvo, bylinková zahrádka, to vše nás nalákalo na posezení u kamenného stolu. A na to již Milan P. čekal a už byla nachystaná slivovička. Příjemná únava nás donutila k návratu. Ale nejen ta, čekala nás večeře, kterou Ptáčkovi, Milan s Naďou, přichystali. Vynikající steak, opečené brambůrky, obloha, prostě MŇAM. 
    V sobotu se nám o oběd postarala Zita. Výborná polévka, z krkovičky měšec, zákusek tiramisu, prostě další „MŇAMKA“. Mohla by jít do pořadu Prostřeno, moc nám chutnalo. Ještě se přišel rozloučit pan Míra Mikéska a donesl sponzorský příspěvek. Odpoledne ještě návštěva Hucul klubu ke koním. Alenka nás provedla stájí, ukázala naše huculy  ale i nové koně. Předvedla výcvikovou hodinu- poslušnost koně, vodění, ježdění. Už se projevuje únava a tak na další procházky se nám nechce. Do hospůdky k Milanovi ale každý dojde. Ten pro nás totiž nachystal na večeři výborné bramboráky, příjemné posezení.       Týden utekl a tak pomalu myslíme na návrat. Ještě navštívit známé, kam jsme se přes týden nedostali. Někteří místní nás za ty roky, co do Francové Lhoty jezdíme, bere jako jedny z nich, nejbližší přátele, které vždycky přivítají, pohostí. A tak se musíme se s nimi ještě rozloučit.

  Neděle, čas odjezdu, balení a loučení. Smutné, ale víme, že za rok přijedeme znovu.   

   Rekondice byla pro nás velmi přínosná, zlepšil se psychický i fyzický stav členů Rosky Přerov. Zůstanou nám vzpomínky z milých setkání s přáteli, ale také si odvážíme sponzorské příspěvky, za které velmi děkujeme. Největší díky patří panu Klišovi, panu Mikéskovi a panu Ptáčkovi, kteří nejen že přispěli finančně, ale zároveň nás obohatili o zážitky z výletů a ze setkání.   

 

   Poděkování patří rovněž všem, kteří se akce zúčastnili a těm, kteří na ni přispěli. Ministerstvu zdravotnictví, městům a obcím našich členů, městu Přerov, Ivanovice na Hané, Kojetín, obcím Bochoř, Dolní Újezd, Polkovice, Horní Moštěnice, sponzorům Meopta-optika, pan Tichopádek, Papírnictví Diskont.
Všechny finance byly řádně vyúčtovány.

                          Děkujeme.                                        Irena Hrubá   

 

Náhledy fotografií ze složky 14 Rek 01 Francova Lhota