Jdi na obsah Jdi na menu
 


13 Rekondice 01 27.5.- 2.6.2013

         Tož vítajte na vrátnici, přerováci!

    

   Rok se s rokem sešel a je tu opět čas rekondice, návratu do míst, které jsou pro nás již srdeční záležitostí, do Francové Lhoty. A že se dá bydlet i na vrátnici, jsme si vyzkoušeli loni, takže letos jasná volba. Pro rekondici Rosky Přerov se stala od 27. 5. – do 2. 6. vrátnice ve Francové Lhotě druhým domovem.

         Pondělí- den první – při příjezdu mírné mrholení. Trochu jsme zklamáni, že asi nezvládneme podniknout vše, co jsme si naplánovali. Ale milé přijetí od pana Kliše a paní Filgasové a vyhřáté pokoje hned nám vykouzlily pohodu. Nejdříve na výborný oběd do družstevní kuchyně, pak se vybalit a jdeme navštívit Milana Ptáčka do jeho hospůdky.  Máme o čem povídat a ani jsme si nevšimli, jak ten čas letí. Návrat na pokoj a opět rozebíráme „důležité“ věci a plány pro další dny. Vše se bude muset podřídit nestálému počasí.

         Úterní ráno nás přivítalo sluníčkem. Rozcvička před vrátnicí pod vedením Zity je pro nás  samozřejmostí a pro pracovníky v areálu Zemědělského družstva FL trochu rozptýlením. Mávají nám, opětují úsměvy, šíří se tak dobrá nálada. Ta je umocněna každé ráno ještě nějakou dobrůtkou – oplatkem, čokoládou. Dopoledne jsme navštívili předsedu Zemědělského družstva FL pana Kliše a paní Ing. Filgasovou. Setkání s nimi bylo velmi příjemné. Chápou naše potřeby, problémy, snaží se nám pomáhat a rovněž jsou našimi sponzory. Za to jim děkujeme a moc si toho vážíme. Noční déšť zmařil plány na výstup na rozhlednu a tak jsme udělali jen menší procházku po okolí, abychom viděli, co se za rok změnilo. Odpoledne proběhlo společné posezení a odpočinek. Den volna nám přišel vhod. Hlavně bylo potřeba dospat to pondělní přivítání.

         Středa – sluníčkové ráno dalo tušit, že bude báječný den. 29. květen byl vyhlášen jako den „Zelená pro Rosku“ . Irča nachystala pro každého zelené tričko s logem Rosky a tak jsem byli již na rozcvičce hrdě v zeleném. Hned po obědě pro nás zorganizoval pan Mikéska z pily výlet na Valašskou Senici ke kapličce svatého Huberta. Nechal ji postavit, vysvětit. Od loňska tam přibyly další sochy ze dřeva. Byla to nádhera, umocněná krásným počasím a rozhledem do krajiny. Pak nás dovezl na svoji mysliveckou chatu. Příjemná zastávka s občerstvením. Byl na nás již přichystaný, upravený stůl s čerstvými větvičkami smrku, zatopeno v krbu  – káva, pivo, nealko, slivovice. Jen prý musí na chvíli odejít, ale přijede pro nás. Uvelebili jsme se, občerstvili a již tu byl zpět s hrnci….prostě s večeří! Brambory se špízem v tomto prostředí chutnaly přímo božsky. Ještě nám pan Mikéska popovídal o stavbě kapličky, nabídnul užívání chaty. Jeho pohostinnost je nesmírná. Byl to nádherný výlet, plný zážitků i hřejivého pocitu u srdce z toho, jací jsou zde lidé. Děkujeme.  

         Čtvrtek – návštěvní den. Na kole z Přerova za námi přijel Kocour, vlakem Hanka s Jirkou. A další plánovaná návštěva z Magistrátu Přerova - pan tajemník Dušan Hluzín a paní Blanička Hrubá ze sociál. odboru. Prohlídli si kroniku, vyposlechli naše zážitky, prostě příjemná atmosféra. Škoda jen, že zde nemohli být déle a jít s námi na další výlet. Ten pro nás připravil Milan Ptáček- výlet do neznáma- poznávání historie. Krásný kraj, zeleň všech odstínů, kopce, malebné dědinky. První zastavení  v Lačnově. Místo známé výskytem volně rostoucího šafránu, který je chráněný. Ten již byl ale po odkvětu. Pohled na Lačnovské skály a Vařákovy paseky, které hrály roli v partizánském odboji, nám kazilo mžení. Tak do auta a jede se směr Drnovice. Zde nám pan starosta umožnil vstup do Muzea stavitelství a řemesel Jižního Valašska. Odborný výklad s promítáním doplňoval Milan Ptáček, který má vlastně takové muzeum doma v Hospodě u Ptáčků ve Francové Lhotě. Mohli jsme si exponáty ochytat, ukázali nám, jak fungovaly. A jedeme dál, do Ploštiny. Místo bylo za války vypálené, srovnané se zemí, lidé zavražděni nebo odvezeni do lágrů. Muzeum bylo sice zavřené, ale zasvěcený výklad Milana Ptáčka to vynahradil. Jen nás trošku zradilo počasí a začalo mírně pršet. To nás ale neodradilo od toho, abychom došli k monumentu – památníku k uctění zavražděných. Pod stříškou občerstvení od Milana a jedeme zpět. Ne na vrátnici, ale do Milanové  hospůdky. Zde nás čekalo překvapení. Milan nasadil zástěru a už tu byla večeře s názvem „Zašmůraný regiment“. Trhané šišky s povidly a máslem. Název nám byl hned jasný, zašmouraní jsme byli všichni, prostě dobrota. Pak jen procházkovým krokem zpět na vrátnici. Večerní posezení u vínka či slivovičky je zde pravidlem.

         Pátek – jak ten čas letí! Počasí se umoudřilo a tak konečně můžeme alespoň na Čertovy skály. Ti, kteří by nezvládli výstup, zůstávají na lavičce pod skalami a kochají se rozhledem. Skupinka se vydává pěšinkou na skály. S Pulčinskými skalami  se to sice nedá srovnat, ale i tak jsme rádi, že jsme vystoupali nahoru. Ještě pár fotek, aby nám tam dole věřili a hurá dolů. Byli jsme očekáváni, protože další plánovanou zastávkou byla cukrárna, kam jezdíme každoročně. Je příjemné, když nás vítají jako staré známé, pamatují si nás. Posezení na terase v příjemném prostředí, kávička, zákusek. Kdy si toto můžeme doma dovolit? To byl prostě svátek. Ale ještě ne tečka za příjemným dnem. Čekala nás další akce ve Francové Lhotě. Letos bylo kácení máje bez májky. Nevadí,  přesto všichni připojují podpis na „Švécskou pilu Huskvarna“, kterou pro nás nechal Milan vyrobenou již v roce 2002 a kam se každoročně podepisujeme. A už se line lokálem nádherná vůně. Milan nosí vynikající kuřátko, které nám udělal na grilu. K tomu pivko nebo slivovička. Je něco lepšího?

         Sobota –ach jo, proč ten čas tak letí?  Pulčinské skály letos vynecháme, ale na Pulčín se jede. Přestěhovala se tam naše známá Hanička Navrátilová, která nám dříve dělala masáže. A nabídla možnost zúčastnit se stříhání ovcí. Viděli jsme to v televizi, ale šáhnout si na ostříhanou ovečku, vlnu, to se nám nepodařilo. Po obědě vyrážíme autem na Pulčín. Hanička nás přivítala, ukázala, co nového zase vybudovali, povzpomínali jsme na to, co jsme zde zažili. Mezi tím již přijel pan střihač. Dovedli beránka- vlastně pořádného berana, který byl ale hodný a během chvilky už ležel na stole. Klidný, vůbec mu to nevadilo. A již vrčí strojek a padá vlna. Je vlhká, mastná. Šlo to rychle a přichází další ovečka. Za chvíli je z ní nahatá parádnice. Jen počasí nám nepřeje. Mírný deštík a chladno a tak se raději se vracíme do Francové Lhoty. Je to jen 5 km, ale zde je sucho a příjemně. Počasí si s námi hraje. Večer jsme  opět společně poseděli, zhodnotili pobyt. Bylo tu báječně! Přišla za námi i paní Filgasová, z čehož jsme měli velkou radost. Jsou zde opravdu velmi srdeční a pohostinní lidé.

         Neděle – jak se to stalo, že ten týden tak rychle utekl? Poslední snídaně a pak balení. Nikomu se nechce odjíždět, bylo tu moc dobře. Čas loučení není příjemný. Ještě zajít do hospůdky za Milanem Ptáčkem a první skupinka již odjíždí domů. Druhé posádce se nechce, stále čas odjezdu posouváme. Došli další známí a najednou máme již zajištěné akce na příští rok. A bude to opět něco úplně nového, prostě bomba. Odpoledne už musíme odjet. Tak nashledanou, Francova Lhoto, za rok jsme tu zase.

          Rekondice proběhla bez problému, získali jsme hodně nových zážitků, zlepšili si psychický i fyzický stav.

          Poděkování patří všem, kteří se podíleli na rekondici a pomáhali nám. Hlavně sponzorům, bez kterých bychom akci nemohli uskutečnit. Velký díl má na tom pan Kliš a ZD Francova Lhota, pan Mikéska, pan Ptáček, Meopta- Optika s.r.o, PSP Machinery s.r.o a pan Tichopádek s.r.o.  Také příspěvek z Grantu města Přerova a z měst a obcí našich členů, dotace z  Ministerstva zdravotnictví. Všem patří velký dík a naše uznání!

Všechny finance byly řádně vyúčtovány a využity ve prospěch roskařů. Děkujeme.            

                                                                                            

                         Irena Hrubá

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky 13 Rekondice 01 27.5.- 2.6.2013