Jdi na obsah Jdi na menu
 


12 Rekondice Francova Lhota 2012

Ubytování na vrátnici aneb návraty Rosky Přerov

 

Francova Lhota- vesnice za Horní Lidčí, valašský kraj, dobří lidé.  Pro Rosku Přerov místo, kam jsme se léta vraceli  na rekondiční pobyty. Časy se mění, hotel Ranč u Zvonu měnil majitele a poslední 2 roky pro nám podmínky neumožňovaly ubytování. Francovka je ale pro Rosku Přerov  srdeční záležitost a tak jsme tam jezdili jen na návštěvu, za přáteli. A loni nám pan Kliš - předseda ZD nabídnul možnost, zda nechceme bydlet na vrátnici. V první chvíli se objevil úsměv, pak zvědavost. Na vrátnici jsme ještě nebydleli! Provedl nás, ukázal prostory, pokoje. Je to vrátnice, s ubytováním, ale zaslouží si  velké V. Pěkné, čisté pokoje, jednoduše zařízené, většina má sprchový kout, umyvadlo. Jen WC je na chodbě. To nás zaskočilo, noční pochod chodbou není naše hobby. Zvítězilo ale odhodlání, radost z toho, že se máme kam vrátit a zkusit zase něco nového. Cena vynikající a tak i když jsme nedostali na tuto akci dotaci, mohli jsme ji od 28. 5. – do 2.6. 2012 uskutečnit.

Ráno odjezd auty z Přerova a oběd již v závodní kuchyni areálu Zemědělského družstva Francova Lhota. Přivítala nás paní Ing. Filgasová, ubytovala, uvedla v jídelně. Zde jsme měli jen obědy. Snídaně a večeře byly pod heslem „co si kdo udělá“, taková byla dohoda. Nejdřív mírné zmatky při ubytování, kdo s kým bude na pokoji, a již první vycházka, zastavení v hospůdce. Zatím co jedni se občerstvovali, Irča s Hankou se vydaly za našimi přáteli a sponzory. Ani přívalový déšť s kroupy nám nemohl zkazit náladu. Pohostinnost pana Mikésky z Pily a návrh na výlet ji dokonce zvedl tak, že i počasí se umoudřilo a vyšlo sluníčko. Najednou tu byl večer. Kolik lidí se vejde na jeden pokoj? Nás tam bylo 10, ale ničemu to nevadilo, bylo o čem povídat.

Úterní sluníčko nás vyhnalo před vrátnici na rozcvičku. Jednou je to rekondice, tak cvičit se musí. Cvičitelka Zita to bere zodpovědně a my posloucháme. Jen když před vrátnicí projíždí auto, tak Hanka začala na něj mávat. První den se řidiči jen pousmáli, pak již i zamávali. Určitě jsme jim trošku zlepšili náladu, vykouzlili úsměv. Snídaně „co pokoj dá“ a hurá na procházku do okolí.  Vynikající oběd v závodní kuchyni s obsluhou  Mili K. a Rádi. Ti se celý týden postarali o ty, co si již tácek s jídlem sami nedonesou. Moc jim děkujeme, pro nás s holemi je to velká pomoc. Krátký odpočinek a již nás čekal pan Mikéska a vzal nás na první výlet. Na jednom kopci nechal postavit a vysvětit kapličku U Huberta. Je zde nádherný výhledem po kraji. Popovídal nám zajímavosti o vzniku kapličky, zvoničky, vyřezávaném Hubertovi. Další cesta následovala k jeho chatě, kterou jsme si mohli prohlédnout, ochutnat slivovičku. Dokonce nám nabídnul, že bychom zde mohli i opékat, využít chatu. Nabídka lákavá, ale netroufli jsme si. Cesta pokračovala na Bastro, nyní horská chata „Něco mezi nebem a zemí“, okolo obory a zpět do Francovky. Nádherný výlet, za který panu Mikéskovi moc děkujeme. Trošku únava, ale cestu do hospůdky jsme zvládli. Milanovi Ptáčkovi jsme začali líčit zážitky z výletu a on operativně donesl špekáčky a opékal nám je v krbu. To byla lahoda! A tím i večeře pro tento den zajištěna.Večer  jsme se všichni opět sešli na jednom pokoji. Na vrátnici je i společenská místnost s televizí, ale ta nás neoslovila. Menší prostor nám vyhovoval, vešli jsme se všichni i s návštěvami známých.

Středeční sluníčkové  ráno nás ujistilo, že výlet na Pulčin je správná volba. Průvodcovství se ujal Luděk Hřib, pro nás kamarád a horský vůdce. Cesta vedla přes Hradisko - skalní městečko. Luďa o všem poutavě vyprávěl, ukazoval v mapě, zajišťoval občerstvení. Díky němu cesta rychle ubíhala a už před námi byly Pulčinské skály, cíl našeho výstupu. V první chvíli jsme měli pocit, že ten vrchol je výš, než v minulých letech. Jo, holt roky a nemoc nám na fyzičce nepřidaly. Ale s pomocí Luďka, Rádi a Mili jsme zdárně dosáhli vrcholu! Byla to radost a dobrý pocit. Rozhled do okolí, vidět dole lidi jak mravenečky, načerpat energii, to se dá jen zde. Sestup dolů byl trochu horší. Šlo to hore, musí i dolů. A zde již čekal Milan s Ivou a Naďou. Ještě pár fotek a jedem na vrátnici. Večer byl poznamenán výstupem a tak po 22 hodině již byl skoro všude klid.

Čtvrteční ráno opět ukázalo, že bude pěkně. Po rozcvičce upřesněn plán činnosti. Dopoledne ještě odpočinek, čekání na návštěvu z Přerova na lavičkách před fontánou. Sluníčko krásně hřálo, přišel k duhu i nanuk, bylo o čem povídat. Z Přerova dojel na kole Michal „Kocour“- má náš obdiv. Kopečků po cestě je až moc, je vidět, že je sportovec. V poledne také dorazila oficiální návštěva z Magistrátu Přerova- pan náměstek primátora Hluzín a Janička Žouželková, vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví. Pro každého dovezli drobné dárky. Po obědě následovalo společné setkání s panem Klišem, předsedou ZD Francova Lhota, díky kterému jsme zde mohli být. A již další výlet do Horní Lidče. V loňském prosinci  zde otevřeli mechanický Betlém, tak-že i pro nás novinka. A vůbec nevadilo, že svítí sluníčko, skoro vánoční atmosféru navodila paní průvodkyně a doprovodný film. Vidět celý Betlém v pohybu byla nádhera. Sem za námi přišel i pan Jarda Povalač, místostarosta Horní Lidče a hlavně náš dávný kamarád, z čehož jsme měli  velkou radost. Ještě společné foto před Betlémem a pak se rozloučit s delegací z Přerova, s Jardou a již tu byl další výstup na Čertovu stěnu. Není to tak náročné, jak Pulčin, ale taky jsme si mákli a odměnou nám byl dobrý pocit a nádherný výhled po okolí. Po návratu do údolí jsme cítili, že si zasloužíme ještě jednu odměnu, sladké posezení v cukrárně. Dobrá kávička či zákusek završili pocit blaženosti z krásně prožitého dne. A večer nám v Hospodě u Ptáčků- Milan Ptáček nachystal vynikající večeři – žebírko. Den opravdu utekl hodně rychle a příjemně.

Páteční ráno nám připravilo zklamání. Plánovali jsme navštívit ještě památnou Kobzovu lípu a rozhlednu, ale dešťová přeháňka nám zhatila plány. Sice bylo teplo, déšť trval krátce, ale byl vydatný. A tak dopoledne jen kratší procházka po okolí a odpočinek a příprava na odpoledne. Obloha se vyjasnila, ukázalo se sluníčko a tak mohlo proběhnout „kácení máje“. Májku pro nás nechal postavit Milan Ptáček. Je to již také pro nás pravidelná atrakce, na kterou se stále těšíme. Nejdříve příprava, posezení a vzpomínání na kácení v minulých  letech a již se nese speciální dřevěná „kanacská sekyra Džon Beret“ a „švétská pila Huskvarna“ , na které je od nás první zápis z roku 2005. Při „kácení“ jsme zažili hodně zábavy, úsměvů, Milan P. to prokládal vtipy a slivovičkou. A už šla májka k zemi. Praporky ukořistěny, poputují do kroniky. A jak končí kácení májky? Samozřejmě že posezením u opečených kuřátek. Přišli mezi nás i další známí- Alča G., František. H. Odpoledne se protáhlo do večera, dobrá nálada  a vynikající občerstvení udělaly své a tak žádné ponocování a hurá do peřin!

Sobotní sluníčkové ráno-škoda jen, že musíme domů. Pokoje již měli objednané jiní návštěvníci, tak se nedalo nic dělat. Loučení je vždycky smutné, ale my víme, že díky panu Klišovi sem můžeme zase za rok přijet. A my se určitě vrátíme zpět na vrátnici. A co to WC na chodbě? Přes první obavy jsme zjistili, že to vůbec nevadí, že když se chce, vše se zvládne bez problémů. Nechybělo rádio ani televize. Ta byla ve společenské místnosti, ale nás neoslovila. Vždyť dobrá partie je záruka nejlepší zábavy.

I rekondice bez státních dotací může být báječná a finančně dostupná. Ale je to díky sponzorům. Velký díl má na tom pan Kliš a ZD Francova Lhota, pan Mikéska, pan Ptáček, pan Mudr. Stokláska. Také příspěvek z města Přerova a měst a obcí našich členů. Jim patří poděkování. To si zaslouží i ti, kteří nám pomáhali jinak – Radek, Mila, Luděk – pomocná ruka je občas nepostradatelná!

Ještě jednou děkujeme všem, kteří se na akci podíleli či se jí zúčastnili. Oni mají velkou zásluhu na tom, že vše proběhlo bez problémů, v pohodě a dobré atmosféře.

Na shledanou Francova Lhoto a všichni naši dobří přátelé! Bylo nám s vámi dobře. Za rok zase přijedeme!                  

                                                                Irena Hrubá

 

 

 

 

       

 

 

Náhledy fotografií ze složky 12 Rek 01- Francova Lhota